Životní výsledek Lukáše Hutly, ale…

/
475 přečtení
9 minut čtení

Český jezdec Lukáš Hutla skončil čtvrtý v letošním mistrovství světa na ledové ploché dráze. Pro přeloučského závodníka je to bezpochyby vrchol kariéry, byť se k němu dopracoval v poněkud specifických podmínkách. Na to se však dějiny ptát nebudou.

Bramborová medaile ze světového šampionátu jednotlivců je největším českým úspěchem na ledové ploché dráze za posledních 30 let. V roce 1992 se Antonín Klatovský stal vicemistrem světa, od té doby se tak vysoko žádný Čech neumístil. Za normálních okolností by to byl výsledek z říše snů, tentokrát se však emoce držely v mezích. Všichni totiž věděli, že ti nejlepší v nizozemském Heerenveenu chyběli. Zákaz startu pro ruské jezdce znamenal, že poprvé po 20 letech byl korunován „neruský“ mistr světa. Příležitosti dokonale využil Švéd Martin Haarahiltunen a po suverénním vítězství v obou nizozemských závodech si pověsil na krk zlatou medaili. V historických statistikách tak navázal na rok 2002, kdy se světovým šampionem stal jeho krajan Per-Olof Serenius. Ten se ovšem tehdy musel vypořádat se silnou sestavou ruských ledařů, kterou tentokrát Haarahiltunenovi a spol. odstranili z cesty bafuňáři FIM. Jinak by se z titulu zřejmě radoval 20letý talent Nikita Bogdanov, jemuž dříve získané body stačily ke konečnému 3. místu za Haarahiltunenem a Němcem Weberem, ale před naším Hutlou.

Lukáš Hutla ukončil sezonu 2022 celkovým 4. místem v MS. Za normálních okolností by to byl senzační úspěch, za daných je to solidní výsledek. (Foto: GoodShoot)

Aby bylo jasno: nejsme zastánci Ruska a už vůbec ne jeho agresivní rozpínavosti. Na rozdíl od slabošských a bezradně přešlapujících politiků Evropské unie se nebojíme nazvat Putina válečným zločincem, ale nemyslíme si, že je správné uplatňovat v této věci princip kolektivní viny. Naprosto chápeme, že ruský národní tým nesmí hrát mezinárodní zápasy v ledním hokeji a účastnit se dalších utkání v kolektivních sportech. Jenže motoristický sport je podobně jako třeba tenis záležitostí navýsost individuální, nemající s národní identitou téměř nic společného. Tady každý primárně reprezentuje sám sebe, svůj tým, svého sponzora atd. – nikoliv stát, v němž někdy žil nebo ještě žije, a už vůbec ne národnost, k níž nějakou souhrou náhod patří. Nehledě na to, že někteří ruští plošináři ani nemají trvalé bydliště na území Ruska… Motocyklová federace FIM byla zjevně papežštější než papež. Že to jde i jinak, ukazuje její analog v oblasti automobilového sportu. FIA nevystavila ruským jezdcům stopku en bloc, ale vytýčila jasné mantinely, v nichž se mohou na mezinárodním kolbišti pohybovat. A záleží pouze na nich, jestli je akceptují (pak mají povoleno startovat), nebo nikoliv (potom se dobrovolně hlásí k Putinově politice se všemi důsledky z toho vyplývajícími). To je podle nás přístup vyváženější, racionálnější a více respektující specifika motoristického sportu.

Mistr světa Martin Haarahiltunen pózuje u svého českého stroje Klabo Jawa. Sám však nejlépe ví, že mu k titulu významně dopomohlo politické rozhodnutí FIM. (Foto: GoodShoot)

Tady totiž zdaleka nejde jen o hodnotu medailí, tady jde o budoucnost ploché dráhy jako disciplíny. Zatímco klasika vyloučení Laguty a Sajfutdinova bez větší újmy přežije, scéna ledové (ale i dlouhé) dráhy se potácí v krizi už delší dobu. Jestliže se funkcionáři FIM nyní rozhodli natvrdo eliminovat veškerou ruskou stopu, dost možná tím ledy definitivně posílají k ledu. Šampionát bez ruských ledařů jistě pořádat lze, jakkoliv jeho úroveň bude více než diskutabilní. Nicméně velkým problémem začínají být lokality, kde by bylo možné závody organizovat. Minimálně poslední 3 roky zachraňoval situaci stadion Anatolije Stěpanova v ruském Togliatti, kde se jelo ještě letos v únoru. Bude-li vyřazen z kalendáře 2023, téměř jistě padne i podnik v kazašské Almaty Ice Areně. V Evropě jsou příležitosti velmi omezené. Rychlobruslařská dráha stadionu Thialf v Heerenveenu zůstala jedinou nadějí v Nizozemsku poté, co podobně koncipovaný komplex zimních sportů v Assenu dosloužil a byl zbourán. Pak už se reálně jeví pouze Max Aicher Arena v německém Inzellu a nová Arena Lodowa Tomaszów Mazowiecki v Polsku. Otevřený Horst Dohm Eisstadion v Berlíně se potýká s technickými problémy a musel být vyřazen z provozu. Ve Skandinávii se jezdí na přírodních oválech, které svými parametry nesplňují světová kritéria. Navíc globální oteplování už dorazilo také do severských zemí, a tak i tam hrají rozhodující roli rozmary počasí. V této souvislosti bude zajímavé sledovat, jaké torzo zbyde z příští ledařské sezony – pokud vůbec nějaké.

Napsat komentář

Předchozí článek

Začátek sezony na Pražském Rallysprintu před objektivy Lukáše Chuma

Další článek

Postcovidová kocovina středoevropských okruhů

Nejnovější články

Se zpožděním, ale přece

Mezinárodní automobilové federace oficiálně potvrdila vznik nového mistrovství formule 4 pro středoevropskou zónu. Ponese název Formula

0 £0.00