Ledy tající politikou i globálním oteplováním

/
1008 přečtení
5 minut čtení

Ledařská sezona 2024 se o víkendu uzavřela v nizozemském Heerenveenu za účasti 2 českých jezdců. Ledová plochá dráha decimovaná teplým počasím i válkou na Ukrajině potřebuje reformu, jinak zmizí v propadlišti dějin.

Potřetí za sebou se mistrem světa stal Martin Haarahiltunen ze Švédska, protože potřetí za sebou chyběli kvůli nesmyslné Putinově agresi ruští ledaři. Naši jezdci toho tentokrát nedokázali využít a skončili v poli poražených. Jediný český stálý účastník letošní finálové série Andrej Diviš se ani v jednom ze 4 závodů nedostal mezi 10 nejlepších, Lukáš Hutla nastoupil pouze jednou jako náhradník. Obsadil solidní 8. místo a potvrdil, že je v současnosti tuzemskou jedničkou. Jenže k čemu je to všechno dobré, když tahle disciplína u nás prakticky přestala existovat. Už několik let se nepodařilo odjet žádný závod a budoucnost nevypadá nadějněji. Není ani kde trénovat a začarovaný kruh se uzavírá. Šance na vybudování umělého oválu klesla k nule a jezdit za tréninkem na sever Evropy je pro neprofesionála, kterého živí civilní zaměstnání, obtížně schůdné finančně i časově. Nicméně podobně jsou na tom Němci, Rakušani, Nizozemci i Poláci. O něco lépe se vede Švédům a Finům. Dá-li svatý Petr, podaří se jim v průběhu zimy uspořádat pár závodů. Letos to byly 3.

Lukáš Hutla se ukázal v dobrém světle, ač letošní sezonu pojal spíš rekreačně. V nizozemském Heerenveenu si jako rezervista vyjel 8. příčku, z polského Sanoku si odvezl 5. místo v mistrovství Evropy.

Je evidentní, že tato specifická odnož ploché dráhy mele z posledního. Bohužel bafuňáři FIM předstírají, že se nic neděje, a nadále si hrají na mistrovství světa, které mistrovstvím světa není. Ne, opravdu nevoláme po návratu Rusů, jakkoliv tím padá možnost uspořádat závody v Rusku a Kazachstánu. Stačilo by vzít v úvahu novou geopolitickou i klimatickou realitu a přizpůsobit se jí. Životaschopné mistrovství Evropy bez Rusů by se pořád ještě dalo uspořádat. K Inzellu a Heerenveenu by se mohly přidat otevřené dráhy v polském Sanoku či švédském Örnsköldsviku, které neodpovídají současným předpisům pro mistrovství světa. A kdyby se systém rozjížděk upravil tak, aby absorboval 24 účastníků, vše by se obešlo bez jakékoliv kvalifikace. Víc konkurenceschopných závodníků se v Evropě stejně nenajde. Jenže to vyžaduje iniciativu a odvahu, čehož se funkcionářům srostlým se svými křesly nedostává nikde. A tak zřejmě i příští rok budeme svědky skomírajících kvazišampionátů světa i Evropy, které čekají na svou vlastní smrt…

MS na ledové ploché dráze 2024

1. Martin Haarahiltunen (S/Klabo Jawa) 70 bodů, 2. Max Niedermaier (D/Tibo Jawa) 63, 3. Heikki Huusko (FIN/Tibo Jawa) 58, 4. Aki Ala-Riihimäki (FIN/Ala-Riihimäki Jawa) 53,… 13. Andrej Diviš (CZ/Klabo Jawa) 19,… 15. Lukáš Hutla (CZ/Klabo Jawa) 9.

Napsat komentář

Předchozí článek

Škoda cup významně omlazuje

Další článek

Zlaté vykročení za evropským titulem

Nejnovější články

Český ústup ze slávy

Automobilové závody do vrchu bývaly téměř jistou zásobárnou evropských medailí pro české jezdce. Tentokrát vše nasvědčuje

0 £0.00