Její rodiče pocházejí z Česka, ale ona se narodila v kanadském Vancouveru. Přesto má kromě kanadského také český pas. Česky sice rozumí, byť komunikace jí jde lépe v angličtině. Brzy 18letá Čechokanaďanka letos absolvuje kompletní sezonu amerického mistrovství regionální formule 3 a možná ji uvidíme i v Evropě.
Netají se tím, že sní o formuli 1. Současně si uvědomuje, že tahle cesta je extrémně trnitá. Nicméně doba ženám v motorsportu přeje a šance, že se v královské třídě dříve či později nějaká objeví, každým rokem roste. Nicole Havrda na to jde po svém a loni zaznamenala první malý úspěch na své vysněné cestě. Vyhrála seriál Formula Pro USA a nakoukla i do amerického mistrovství regionální formule 3. Tam ve dvou závodech dojela pátá a letos se v tomto šampionátu pokusí proniknout mezi nejlepší. Není vyloučeno, že si zazávodí také v Evropě, jakkoliv nic potvrzeného zatím nemá. Její kariéru se rozhodně vyplatí sledovat. Už proto, že na svůj věk to má v hlavě řádně srovnané…
Můžete říct, jak jste se dostala k automobilovým závodům a co vás na nich nejvíce vzrušuje?
Dříve jsem závodně plavala, lyžovala a obecně byla dost aktivní. Můj táta nás jednou vzal na výlet do Evropy a protože miloval závody formule 1, jeli jsme na okruh v Rakousku. Původně se mi tam ani nechtělo, ale jakmile jsem se tam ocitla, okamžitě jsem se do toho sportu zamilovala. Rozhodla jsem se, že to je přesně to, co chci dělat. Rozhlížela jsem se pak po různých jezdeckých školách a hledala způsob, jak se k tomuto sportu dostat. Začala jsem jezdit na motokárách a závodila po celé Kanadě a Americe. Pak jsem dostala opravdu skvělou nabídku, která mě přivedla k závodění v monopostech. Oslovili mě lidé, kteří natáčeli dokumentární film o ženách v motorsportu. Vystupovaly v něm zejména závodnice a bylo opravdu vzrušující stát se součástí tohoto projektu. Byl to významný krok, který mi pomohl přejít z motokár do formulových vozů.
Jakým výzvám v závodění čelíte a jaké vlastnosti potřebujete k tomu, abyste v něm byla úspěšná?
Řekla bych, že každý čelí různým výzvám, ale obecně žena se potýká se specifickými výzvami souvisejícími s genderovými záležitostmi – zejména v tomto silně mužském sportu. Když závod vyhraje dívka, chlapi jsou z toho někdy rozladění. Občas jsem to sama viděla. Když jsem původně jezdila na motokárách, tak jsem tu a tam viděla pár žen. Naštěstí se to postupně mění a teď vidím, že se do tohoto sportu zapojuje stále více mladých dívek, což je skvělé. Mám za to, že je pro ně velmi důležité, aby měly ke komu vzhlížet a aby viděly, že se ženy mohou posunout třeba do formule 3. Myslím, že další výzvou pro ženy v motorsportu jsou sociální sítě. Na nich často dochází ke srovnávání s kluky, a tak jako dívka musím něco vědět o svých sledujících a dávat si pozor na to, co zveřejňuju. Jelikož se na mě jako na závodnici soustředí pozornost, je opravdu důležité být marketingově aktivní. Mnoho lidí to podceňuje. Proto jsem se s mým otcem zaměřila na marketingovou stránku své osoby, abych zviditelnila svoje jméno a vytvořila větší povědomí o našem sportu.
Co byste poradila ostatním mladým lidem, kteří se v životě potýkají s překážkami?
Myslím, že je důležité nesoudit se a nesrovnávat se s ostatními, ale držet se své vlastní cesty a snažit se být vždy pozitivní a vstřícný. Pokud věříte, že to dokážete, tak to dokážete. Někdy je dobré do toho prostě jít, protože nemáte co ztratit.
Máte nějaký vzor, který formoval váš pohled na svět?
Jedním ze závodních vzorů by určitě byl Lewis Hamilton. Nedávno jsem s ním dělala rozhovor pro TSN. On je úžasně pozitivní a vždy se snaží pomáhat ostatním lidem, aby se dostali k tomuto sportu. Řekla bych, že je pro mě největším vzorem a někým, ke komu vzhlížím. Před časem jsem se dívala na dokument Poslední tanec o Michaelu Jordanovi. Moc se mi líbila jeho oddanost sportu a jeho soustředění. Vždycky byl plně koncentrován a šel si za tím, co chtěl. Myslím, že oba jsou pro mě skvělými vzory, pokud jde o můj sport a cíle, jichž bych chtěla dosáhnout.
