O víkendu se v německém Buxtehude u Hamburgu uzavřelo letošní mistrovství Evropy v rallycrossu. Je prakticky jisté, že to byla smutná tečka za celou sezonou.
Tak dlouho nám kazatelé dobra tvrdili, že jedině elektromobily mohou rallycross spasit, až tuto kdysi atraktivní disciplínu dovedli na pokraj smrti. O tenhle elektrický omyl prostě nikdo nestojí – výrobci, diváci a nakonec ani pořadatelé. Nutno dodat, že naprosto stejně je tomu i na okruzích. Rok 2023 ukončil jepičí život světového poháru elektrických cestovních vozů FIA ETCR a formule E žije jen ze zvrácené atraktivity nesmyslných demolition derby odehrávajících se v úzkých městských uličkách. Jak dlouho to bude zúčastněné bavit a hlavně jak dlouho na to budou mít peníze? Elektrickou slepou cestu, která si v rallycrossu říkala mistrovství světa, sráželo od začátku početně slabé startovní pole v kombinaci s dominantní převahou jediného jezdce. Když už se peloton „rozrostl“ alespoň na 10 vozů, dostal další ránu. V britském Lydden Hillu během několika minut plameny zlikvidovaly nejen dvojici z nich, ale i světový šampionát v jeho dosavadní podobě. Naštěstí při tom nikdo neutrpěl vážnější újmu na zdraví.
Po této události nastalo přesně to, co si starší generace Čechů dobře pamatuje z období reálného socialismu 80. let: zatloukání a lhaní. FIA vydala impotentní zprávu o hledání příčin požáru a pak už se jen rušily následující plánované podniky. Vinu si jako horký brambor mezi sebou přehazují subjekty, které mají exkluzivní smlouvy na dodávky komponentů a infrastruktury. Rakouská firma Kreisel Electric zásobuje všechny týmy bateriovým systémem a pohonným ústrojím, francouzská společnost GCK Energy poskytuje technologii rychlonabíjení. A právě při něm se požár rozšířil takovou rychlostí, že i na místě přítomní hasiči se stali pouhými statisty. Z obou restomodů Lancia Delta Evo-e RX zbyly jen ohořelé karoserie. Ty poputují do kovošrotu a světový rallycross do propadliště dějin. FIA i promotér si hrají na schovávanou a předstírají vyšetřování, jehož ukončením podmiňují restart sezony. Jenže všichni tuší, že k žádnému restartu nedojde. Evropská část sezony skončila právě v Německu a pohled do kalendáře MS říká, že na řadě by měla být dvojice zámořských double-headerů v jihoafrickém Kapském městě (7.-8. října) a čínském Hong Kongu (11.-12. listopadu). Ani do jedné destinace se zbývající torzo nevypraví a narychlo posháněné náhradní lokace v Evropě jsou sice představitelné, ale nikoliv pravděpodobné.
Co tedy bude následovat? Letos už zřejmě nic a příští rok těžká kocovina. Že by si pomazané bafuňářské hlavy byly schopny přiznat vlastní pomýlení, se předpokládat nedá. Patrně se tak zrodí nouzové řešení, kdy onen hlavní seriál (ať už bude mít statut mistrovství světa, světového poháru či čehokoliv jiného) spočine na platformě stávající divize RX2e. Ta je postavena na jednotném trubkovém rámu od švédského konstruktéra Olsbergs MSE, na který lze navěsit kapotáž evokující prakticky libovolný model malého hatchbacku. Zatím má unifikovanou neutrální podobu nesoucí označení Zeroid X1, ale to se dá velmi rychle i relativně levně změnit a výsledkem může být silueta Volkswagenu Polo, Peugeotu 208, Hyundaie i20 nebo třeba Škody Fabia. Dvojice elektromotorů a 30kWh baterie v tomto případě pochází od španělské firmy QEV Technologies a jelikož se zde bavíme o maximálním výkonu „jen“ 270 kW, riziko spojené s rychlonabíjením mezi jednotlivými rozjížďkami by mělo být řádově menší. Navíc se zdá, že Španělé se nacházejí v pokročilejším stádiu vývoje elektrického pohonu než Rakušané. Svoji technologii dodávají mimo jiné do prototypů FC1-X pro americký Nitrocross, které disponují opravdu úctyhodným výkonem (krátkodobě až 800 kW). Podobného průšvihu, jaký potkalo mistrovství světa v Lydden Hillu, Američané zatím zůstali ušetřeni.
Ještě více zamrzí skutečnost, že tyhle peripetie s sebou táhnou ke dnu i mistrovství Evropy, které zůstalo věrno spalovacím motorům. Zatímco divize RX1 stále nabídne solidní pole (jak dlouho ještě?), šestnáctistovková divize RX3 už trpí citelným úbytkem, když na některých podnicích se nesešla ani desítka startujících. Neveselá perspektiva zřejmě stojí za rezignací českých jezdců, kteří v minulosti patřili k pravidelným účastníkům evropských závodů. Jan Černý ještě v zimě sliboval nasazení zbrusu nového vozu na bázi Škody Fabia 4. generace, ale od té doby se objevil jednou se starším Citigem a pak už ticho po pěšině. Jihočech Marcel Suchý se vydal do Maďarska a do Německa, kde dohromady posbíral skromných 11 bodů. Jako třetí a poslední z našich rallycrossařů nakoukl do Evropy čerstvý padesátník Aleš Fučík v divizi RX1, ale ani on tam po sobě nezanechal zaznamenatelnější stopu. Kde jsou ty časy, kdy česká jména Pavel Koutný, Jaroslav Kalný, Roman Častoral a řada dalších patřila minimálně k širší evropské špičce…