V Le Mans se místo aut proháněly motorky

/
869 přečtení
3 minut čtení

Druhý červnový víkend je odnepaměti vyhrazen největšímu vytrvalostnímu závodu automobilů – legendární čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Jenže covidová anabáze převrátila svět vzhůru nohama, a tak letos v tomto termínu závodily na slavném okruhu motocykly. Místo mistrovství světa FIA WEC se tam od 12. do 13. června 2021 konalo mistrovství světa FIM EWC. To si vystačilo s permanentní tratí Bugatti, dlouhý okruh Sarthe tentokrát ke slovu nepřišel. Zato přišli ke slovu čeští jezdci, kteří za sebou zanechali docela viditelnou stopu.

Týká se to především 25letého Karla Haniky, který se po ukončení kariéry v Grand Prix našel na scéně vytrvalostních závodů. Už loni byl součástí rakouského týmu YART, který se stal vicemistrem světa. Letos jeho ambice mířily ještě výše a začaly se naplňovat už v kvalifikaci, kdy si Yamaha rakouské stáje zajistila pole position právě Hanikovým časem. Jenže vytrvalostní závody silničních motocyklů startují old-schoolovým způsobem, kdy jezdec běží přes šířku tratě ke svému motocyklu, a tady nastal první problém. Hanikovi, jenž 24hodinový maraton v Le Mans rozjížděl, zhasl motor. Než ho znovu nastartoval, propadl se ke středu pole a hned od začátku musel stíhat špičku. Do toho mu hodila vidle hromadná havárie, kvůli níž vyjel na trať safety car, a pořadí se na nějakou dobu zmrazilo. Po uvolnění pokračovala stíhací jízda modré Yamahy s číslem 7, v jehož sedle se kromě Haniky střídali Němec Marvin Fritz a bývalý pilot světových superbiků i MotoGP Niccoló Canepa z Itálie.

Postupně se propracovávali dopředu, až se dostali do těsného kontaktu s vedoucím motocyklem Suzuki francouzsko-japonského týmu Yoshimura SERT Motul. S ním sváděli napínavé souboje, bohužel krátce před půlnocí musel Fritz zajet do boxů, odkud už se Yamaha na trať nevrátila. Na vině byla závada motoru, kterou se ani po půldruhé hodině nepodařilo odstranit.

„Byli jsme silní a věděli jsme, že noc by nám měla svědčit. Jezdili jsme kola o víc než půlsekundu rychleji. Tým udělal všechno možné, aby motor opravil, ale ten i po opravě vydával divné zvuky, a tak nezbyla jiná možnost než vzdát,“

litoval německý pilot.

Pro vítězství si pak už nerušeně dojeli úřadující mistři světa Gregg Black, Xavier Simeon a Sylvain Guintoli, kteří na své Suzuki vezli číslo 1.

Foto: YART

Nečekaně vysoko se prosadil švýcarský soukromý tým Bolliger, v jehož sestavě byl další český jezdec Ondřej Ježek. Se svými parťáky Janem Bühnem a Jesperem Pellijeffem dovezli týmovou Kawasaki do cíle těsně pod stupni vítězů, ale poté byli diskvalifikováni pro nadměrný objem palivové nádrže. Tím se na 4. místo posunuli vítězové třídy sériových motocyklů Superstock – Francouzi Egea, Antiga a Trueb s Hondou CBR1000RR-R. V cíli byl nakonec klasifikován jediný český jezdec Michal Filla, jenž pomohl polskému týmu Wójcik Racing dotáhnout jeho Yamahu k 30. místu celkově a 19. ve třídě superstocků. Letošní covidem okleštěná sezona vytrvalostního mistrovství světa silničních motocyklů pokračuje 17. července dvanáctihodinovkou v portugalském Estorilu, 18. – 19. září následuje další 24hodinová klasika Bol d´Or ve francouzském Le Castellet a pokud to pravidla cestování umožní, šampionát vyvrcholí 7. listopadu prestižní osmihodinovkou v japonské Suzuce.

Předchozí článek

Merliho rekord zrozený ze souboje titánů

Další článek

Vyrazili jsme za vrchařem Petrem Trnkou. Co nám prozradil?

Nejnovější články

0 £0.00