Sajdy stále žijí, ale lehké to nemají

/
1571 přečtení
7 minut čtení

Mistrovství světa silničních sajdkárů zavítalo po 25leté přestávce do Česka. Na mosteckém autodromu sehrálo 17 posádek solidní představení, byť mnohé z nich se potýkaly s technickými problémy.

Tahle komunita je hodně uzavřená, celosvětově se v ní pohybuje maximálně 300 hráčů. Většina těch nejlepších sídlí ve Velké Británii, nějakou základnu mají ještě v Německu a ve Francii. Pak už jde vysloveně o solitéry. Mimo Evropu se tyto závody pořádají v Austrálii a na Novém Zélandu, ale protinožci se do světového šampionátu nezapojují. V současné době staví silniční sajdkáry 3 výrobci – největší podíl patří britské manufaktuře LCR, zbytek zásobuje německá firma ARS a sem tam někdo používá nizozemský stroj RCN. V zásadě se nejedná o motorku s postranním vozíkem, konstrukce se mnohem více inspirovala technologií závodních aut. Základem je čtyřhranná šachta snýtovaná z eloxovaných hliníkových plechů a vyztužená vysokopevnostním lepidlem, k níž se přišroubují agregáty jako zavěšení kol, uchycení motoru nebo řízení. Cena šasi se pohybuje kolem 35 000 eur, kompletní stroj včetně motoru, odpružení, brzd, kapotáže a pár drobností k tomu vyjde na 55 000 eur. Sada 3 pneumatik (používají se speciální 13palcové Avony huštěné na 0,7 baru) stojí necelou tisícovku eur, přičemž za víkend se takové sady spotřebují 3. Pokud se vám to zdá hodně, pak vězte, že v rámci motocyklové silnice se sajdy považují za jednu z levnějších příležitostí k závodění.

V silničním sajdkáru jezdec za řídítky klečí – a to v laminátové kapotáži před motorem. Spolujezdec předvádí své akrobatické cviky na nevelké ploše vlevo vedle motoru. Aby se při tom nenadýchal zplodin, je výfukové potrubí vedeno dopředu. (Foto: Martin Růžek)

Navzdory této „láci“ nelze přehlédnout, že velká část startovního pole bojuje s rozpočtem. Sponzorských peněz není nazbyt a nepomohlo ani rozhodnutí FIM vyobcovat litrové motory a nahradit je šestistovkami. Jelikož předpisy povolují pouze „superstockovou“ specifikaci, která v případě nejrozšířenější Yamahy YZF-R6 disponuje maximálním výkonem 125 koní, motor pracuje permanentně na hranici svých možností. Suchá hmotnost sajdkáru činí 210 kg, minimální předepsaná 370 kg včetně obou členů posádky. Jinými slovy: při plné nádrži se nepříliš silný čtyřválec točící až 15 800 ot/min musí vypořádat s přibližně 4 metráky. To klade zvýšené nároky na revize – po 1000 km (cca 4 závodních víkendech) se mění veškerá ložiska, po 2000 km přichází ke slovu kompletní generálka. Že mnozí tyto úkony z nedostatku prostředků odkládají, bylo vidět i v Mostě. Sobotní sprint na 10 kol dokončilo jen 13 strojů ze 17, které se postavily na start. Nedělní závod na 17 kol se pak stal doslova pohřebištěm. Do cíle dorazilo pouhých 10 posádek, některé silou vůle.

Hlavní závod v Mostě vyhráli po fantastickém duelu Todd Ellis a jeho partnerka Emmanuelle Clement (uprostřed), celkově však stále vedou bratři Birchallovi (vlevo). (Foto: Martin Růžek)

Přitom podívaná to vůbec není špatná a špička (jakkoliv úzká) servíruje velmi kvalitní sport. Souboje o vítězství mezi bratry Birchallovými a Toddem Ellisem s jeho francouzskou spolujezdkyní a přítelkyní v jedné osobě Emmanuelle Clement berou dech. To, co předvedli v neděli v Mostě, bylo jednoduše fascinující. I o další pozice se bojuje s plným nasazením. Škoda, že o výsledcích často rozhodují technické závady. Ale taková je sajdkárová realita, na níž se v dohledné době nic nezmění…

Stav MS 2023 po 3 podnicích ze 7: 1. Ben Birchall/Tom Birchall (UK/UK, LCR Honda) 140, 2. Todd Ellis/Emmanuelle Clement (UK/F, LCR Yamaha) 112, 3. Sam Christie/Tom Christie (UK/UK, LCR Yamaha) 75, 4. Stephen Kershaw/Ryan Charlwood (UK/UK, LCR Yamaha) 69, 5. Pekka Päivärinta/Ilse de Haas (FIN/NL, LCR Yamaha) 62, 6. Josef Sattler/Luca Schmidt (D/D, ARS Yamaha) 53,… 14. Peter Kimeswenger/Ondřej Sedláček (A/CZ, LCR Yamaha) 20.

Napsat komentář

Předchozí článek

Motorkáři pomohli dvouletému Bertíkovi

Další článek

Do vinic se Škodou Karoq

Nejnovější články

0 £0.00