Nemáme příliš mnoho sportovců, kteří by bojovali o světové medaile. Jedním z mála je motorkář Ervín Krajčovič působící v relativně mladé a zatím nepříliš rozvinuté disciplíně – ve flat tracku. Loni se stal mistrem světa, letos mu titul těsně unikl.
V šesti závodech totiž nasbíral o pár bodíků více favorizovaný Američan Sammy Halbert, když zúročil všechny zkušenosti nasbírané ve své domovině, která platí za kolébku flat tracku. Vždyť ve Spojených státech se závodilo už ve 40. letech minulého století, od roku 1954 existuje oficiální série American Flat Track pod hlavičkou národní asociace AMA. Za oceánem se používá trochu jiná technika než ve světovém šampionátu FIA. Většinou jde o velkoobjemové motorky amerických značek Harley-Davidson a Indian, zatímco MS se jezdí s motokrosovými čtyřistapadesátkami. Popularita flat tracku tam i díky pokrytí na úrovni automobilového NASCAR Cupu láme rekordy a jezdci jsou ryzími profesionály. O to větší uznání zaslouží výkony Krajčoviče. Byl objektivně jediným, kdo Halbertovi závodícímu v USA s Harleyem a v Evropě tak trochu utajeně s GasGasem dokázal konkurovat. Ostatní dopláceli na nevyrovnanost, kdy skvělé výsledky prokládali slabšími chvilkami. To platí i pro dvojnásobného mistra světa Lasseho Kurvinena, jenž v 45 letech oznámil ukončení kariéry. Naopak Tim Neave a Kevin Corradetti budou příští rok pokračovat. Pokud se dokážou ještě trochu zlepšit, stanou se skutečnými vyzyvateli Halberta a Krajčoviče.
Dokáže jednou flat track masově zaujmout i v Evropě? V krátkodobém horizontu asi ne, jakkoliv malé krůčky tímto směrem se už dají zaregistrovat. Letos se povedlo uspořádat 6 závodů v různých částech Evropy, logicky by měl následovat „výlet“ do USA. Zatím se to z ekonomických důvodů nejeví reálně, ale MS by mělo mít minimálně ambici zařadit alespoň jeden podnik mimo evropský kontinent. To se ovšem nedaří ani na ploché dráze, pod jejíž komisi FIM flat track spadá. Plochá dráha stále servíruje atraktivnější podívanou pro diváky, protože motokrosové stroje působí ve srovnání s plochodrážními speciály poněkud těžkopádně, byť do jednotlivých jízd nastupují ve větším počtu. Výhoda do budoucna spočívá v zastoupení několika konkurenčních značek, s nimiž se mohou fandové snadněji identifikovat. Až do flat tracku vstoupí továrny nebo alespoň podporované týmy po vzoru motokrosu či endura, otevřou se nové možnosti propagace. Plochá dráha tohoto soupeření využít nemůže, protože rámy jsou v drtivé většině individuálními stavbami a motor mají prakticky všichni stejný. Na druhou stranu spaluje methanol, což představuje v dnešní době hystericky reagující na cokoliv ropného nezanedbatelné plus. Navíc se začínají objevovat první elektrické vlaštovky, ale touto cestou se může vydat i flat track. Zrovna na plochodrážních oválech, které se často vyskytují ve městech, si elektropohon dokážeme představit jako smysluplnou alternativu.
Konečné pořadí MS ve flat tracku 2024: 1. Sammy Halbert (USA/GasGas FT450F) 136, 2. Ervín Krajčovič (CZ/KTM 450SX-F) 132, 3. Lasse Kurvinen (FIN/KTM 450SX-F) 103, 4. Tim Neave (UK/Yamaha YZ450F) 103, 5. Kevin Corradetti (I/GasGas FT450F) 100, 6. Gerard Bailo Pelegrin (E/Zaeta DT450RS) 82, 7. Matteo Boncinelli (I/Beta 450RX) 75, 8. Ondřej Svědík (CZ/Yamaha YZ450F) 70.
