Globální oteplování žene zimní sporty do kouta. Z těch motoristických trpí především ledová plochá dráha, ale i motoskijöring či snowcross. Je vůbec třeba toho litovat?
S velkou námahou se letos po tříleté pauze podařilo uspořádat mistrovství republiky v motoskijöringu. Ve skutečnosti šlo o jediný závod, který hostily Dobřany v Orlických horách. Ovládli ho Pavel Dvořáček na Yamaze a jeho teprve 17letý lyžař Daniel Mandys, kteří tak byli vyhlášeni českými šampiony pro rok 2022. Nechme stranou otázku, jakou hodnotu má titul z jediného závodu. Podstatnější je zjištění, že do mistrovského klání nastoupilo pouze 18 dvojic, zatímco do Orlického poháru pro nelicencované jezdce 31. Motoskijöring se stává především zábavou pro nadšence, už méně tréninkovou příležitostí pro motokrosaře, jak tomu bývalo v minulosti. Pokud nejsou vhodné podmínky (do budoucna lze opak stěží očekávat) a neuskuteční se vůbec nic, vlastně se toho moc nestane. Příprava motokrosových závodníků na sezonu má dávno odlišnou podobu a nadšenci si jistě najdou jinou zábavu.
Ještě hůře je na tom ledová plochá dráha, protože při stávajících výkyvech počasí se na přírodních vodních plochách nevytvoří dostatečná vrstva ledu. Stavba víceúčelového stadionu, který byl z nejvyšších míst slibován v dobách největší slávy českého rychlobruslení, se přesunula do oblasti sci-fi. A tak se naši ledaři mohou vydat do Ruska či Skandinávie, aby si alespoň občas zazávodili. Domácí šampionát (nepočítáme-li nouzový závod na rybníku Hluboký u Holic začátkem února 2019) se jel naposledy v roce 2017 a je docela možné, že tomu tak zůstane navždy. Zdaleka se však nejedná o problém ryze český. Podobně jsou na tom v Rakousku a Německu, příležitostí rapidně ubývá dokonce i ve Švédsku. Příznivci této specifické disciplíny asi nebudou souhlasit, ale její postupný zánik vlivem klimatických změn svým způsobem koresponduje s vývojem společenských nálad. Na dnešní dobu politické hyperkorektnosti jde o záležitost příliš nebezpečnou. Znovu se to ukázalo při zahajovacím podniku letošního MS v Togliatti, kde se velmi vážně zranili 2 Rusové. V obou případech hrály smutnou roli obávané hřeby, které zapříčinily značnou ztrátu krve. Jeden z jezdců se dostal až na samou hranici mezi životem a smrtí, druhému zachránili poničenou nohu na operačním sále jen za cenu amputace prstů. Jelikož v postsovětském prostoru se na tyhle věci nahlíží trochu jinou optikou než v Evropské unii, nezpůsobilo to větší pozdvižení. U nás by to nepochybně znamenalo okamžitý konec ledové ploché dráhy, i kdyby celou zimu mrzlo jak na Sibiři.
Podtrženo a sečteno: opouštění tradic může zejména pamětníky mrzet, ale je potřeba vnímat kontext doby. Každé vážné zranění (o smrti raději nemluvě) je dnes jen dalším hřebíčkem zatlučeným do rakve motorsportu jako takovému. Má-li k jeho záchraně přispět omezení rizikových zimních aktivit, pak bychom měli takovou daň přijmout bez ohledu na rozmary počasí.
