Přesně před 20 lety se začala psát historie novodobého mistrovství světa cestovních vozů. Jeho nedílnou součástí byl řadu let i brněnský Masarykův okruh. Celosvětová mizérie automobilového průmyslu však zasadila těmto závodům tvrdou ránu.
Poprvé od roku 1987 uspořádala FIA v sezóně 2005 mistrovství světa cestovních vozů. Zatímco v roce 1987 se používala standardní auta skupiny A, přičemž závody měly vytrvalostní charakter se střídáním jezdců, od roku 2005 se vsadilo na sprintové závody s délkou kolem 50 km. Závodní speciály sice vycházely z homologačního základu pro skupinu A, ale dostaly tzv. kit Super 2000. Hlavní myšlenkou bylo využití motorů GRE (global race engines), které se měly uplatnit napříč disciplínami automobilového sportu. Kromě okruhů se objevily i v rally a nějakou dobu to vypadalo, že se pro kategorii cestovních vozů konečně podařilo najít životaschopný koncept. Jenže brzy se ukázalo, že to tak jednoznačné nebude. Celou 13letou éru mistrovství světa cestovních vozů lze v zásadě rozdělit na periody, v nichž dominovala vždy jedna značka. Zpočátku mělo navrch BMW zásluhou sedanu 320si E90, od roku 2008 převzal štafetu Seat se svým dieselovým hatchbackem León FR 2.0 TDI. Když se v roce 2011 přešlo na novou generaci motorů GRE (atmosférické dvoulitry byly nahrazeny přeplňovanými šestnáctistovkami), nedostižným etalonem se stal Chevrolet Cruze LT 1.6 Turbo. To už se náklady začaly šplhat do povážlivých výšin, ale FIA zareagovala přesně opačně, než by v danou chvíli bylo potřeba. Místo šlápnutí na brzdu roztočila spirálu výdajů uvolněním předpisů pro motory od roku 2014 – jenom proto, aby vyšla vstříc Citroënu. Ten pak se svým sedanem C-Elysée 1.6 WTCC doslova zmasakroval konkurenci a tím v podstatě zpečetil osud světového šampionátu cestovních vozů. Zdecimované zbytky startovního pole se ještě protrápily sezonou 2017 a to už byl definitivní konec.
V období 2006 až 2011 se jeden díl světového šampionátu pravidelně konával na brněnském Masarykově okruhu. Přestože šlo o nejvýznamnější podnik automobilového sportu na českém území, nepodařilo se do ochozů nalákat dostatečné množství diváků. Nebo to alespoň tehdejší vedení Automotodromu Brno tvrdilo… Ať už byla pravda jakákoliv, brněnský víkend z kalendáře vypadl a nahradil ho nedaleký Slovakia Ring. Slovenský okruh zažil úpadek mistrovství světa FIA WTCC i pokus o jeho nahrazení světovým pohárem FIA WTCR. Přestože ten se jezdil s výrazně levnějšími vozy TCR, měl ještě kratší život než FIA WTCC. I tentokrát byl viníkem skonu nedostatek startujících. Od roku 2023 se o místo na výsluní uchází jakýsi slepenec původního FIA WTCR a národních či regionálních sérií pod názvem TCR World Tour, ale celé to působí jako jedna velká nouze. Bohužel nelze zastírat, že scéna cestovních vozů se prakticky rozpadla. Pozdní pokusy FIA s „levnými“ třídami TCL4 a TCL5, jejichž prostřednictvím se na okruhy pouštějí již existující auta Rally4 a Rally5, se zatím s velkým nadšením nesetkaly. Ještě nedávno velmi úspěšná formule TCR se začíná vyčerpávat, protože nové přírůstky jako Honda Civic Type R FL5, Hyundai Elantra N nebo čínské Lynk & Co 03 FL s motorem Volvo jsou technicky i finančně trochu jinde než většina ostatních modelů TCR. Některé šampionáty adoptovaly jinou techniku (například německé DTM přešlo na „gé-téčka“), některé se nacházejí ve stavu před smrtí či dokonce po smrti (například skandinávské mistrovství STCC spáchalo harakiri přechodem na elektromobily). Jediným zatím stále životaschopným seriálem se zdá být britské mistrovství BTCC. To v Brně reálně očekávat nemůžeme a smysluplná globální série cestovních vozů aktuálně není na obzoru. Pokud by se náhodou objevila, Miroslav Bartoš – někdejší ředitel závodů FIA WTCC i FIA WTCR a současný šéf Automotodromu Brno – by si toho jistě všimnul jako jeden z prvních.
