Právě před 35 lety byl na okraji města Brna a obce Ostrovačice otevřen Automotodrom Brno – toho času nejmodernější závodní okruh nejen ve východní Evropě. Dnes pomalu chátrá a vše nasvědčuje tomu, že za pár let ustoupí novému sídlišti.
Byla to tehdy velká událost nejen pro všechny příznivce motorismu. Starý okruh vytyčený na veřejných komunikacích v okrajových částech Brna už přestával vyhovovat požadavkům na bezpečnost, a tak bylo stále jasnější, že má-li tradice automobilových a motocyklových závodů pokračovat, musí se vybudovat speciální závodiště. Stavět se začalo v roce 1985 na členitém území Podkomorských lesů poblíž osady Kývalka a v červnu 1987 bylo definitivně hotovo. O víkendu 18. – 19. července se zde jely první zkušební závody aut i motorek a ještě téhož roku se uskutečnily dva vrcholné globální podniky – 16. srpna mistrovství světa cestovních vozů a o týden později Velká cena ČSSR silničních motocyklů. V pozdějších letech hostovala v Brně i řada dalších významných seriálů, ale pevné postavení si vytvořil především světový šampionát silničních motorek.
Při pohledu na dnešní kalendář akcí je zřejmé, že odhodlání mnoha dobrovolníků, kteří v nelehkých podmínkách 80. let minulého století investovali do Automotodromu Brno spoustu času i umu, přišlo vniveč. Je třeba také dodat, že areálu musely ustoupit stovky hektarů lesa, neboť na rozdíl od podobného zařízení v Mostě budovaného na výsypce hnědouhelného dolu se stavělo v téměř panenské přírodě. O to smutněji působí vývoj posledních let, který směřuje k neslavnému konci kdysi slavného závodního okruhu. Jakkoliv by to jeho současný majitel před veřejností rád utajil, skutečností zůstává, že podal žádost o změnu územního plánu. Minimálně na brněnském magistrátu zatím narazil, ale to se může brzy změnit. Za několik málo měsíců začne nové volební období a v něm se téma změny územního plánu města Brna znovu dostane na přetřes.
Šance, že by Masarykův okruh zůstal zachován pro účely, k nimž byl stvořen, není velká. Bohužel po roce 1990 se původně svazarmovský majetek chaoticky „rozkutálel“ přes různé pofiderní spolky k soukromníkům, kteří na něj dosáhli za podivných okolností a velmi levně. Přitom právě tyto areály měly zůstat v majetku měst a obcí, případně sportovních klubů. Mimo dalších pozitiv by to přineslo snadnější čerpání veřejných prostředků na často přemrštěné zalistovací poplatky promotérům. Ostatně až na výjimky typu rakouského Red Bull Ringu závodní okruhy v zahraničí nemají soukromé vlastníky. Například majitelem německého Sachsenringu je ADAC Sachsen, britský Silverstone patří klubu závodních jezdců BRDC (British Racing Drivers’ Club), italský chrám rychlosti v Monze vlastní města Milano a Monza, většinu španělských tratí spravují tzv. comunidades autónomas – tedy vyšší samosprávné celky podobné našim krajům.
Chyby minulosti se však už napravit nepodaří. Teoreticky by sice bylo možné použít vyvlastňovací zákon č. 184/2006 Sb., ale na to si žádná politická reprezentace netroufne. A tak lze jen přihlížet postupnému úpadku jednoho z nejtradičnějších evropských okruhů, který bez stále potřebnějších investic dříve či později doslouží. Nejen v Brně a okolí je veřejným tajemstvím, že na jeho troskách vyroste sídliště pro tisíce lidí, z nichž většina bude mluvit rusky. Škoda, protože nic podobného u nás už nikdy nikde nevznikne… Příklady zkrachovalého finského Kymiringu nebo marného pokusu o motoristický areál u maďarského města Hajdúnánás ukazují, že zprovoznit nový závodní okruh v Evropské unii je podobně beznadějné jako realizovat výstavbu jaderné elektrárny.
