Legenda české rally se rozpovídala o Valašské rally, o svých vzpomínkách na soutěž na Valašsku a také o pro posádky nepříjemných betonových kuželech, které zabraňují zkracování tratě. Roman Kresta se rally stále aktivně věnuje, avšak nyní už zejména jako manažer svého týmu.
Jaký máte názor na to, že se Valašská Rally uskutečnila a plánují se uskutečnit i další závody, ač bez diváků?
Jsem rád, že organizátoři dostali povolení. Je potřeba tuto situaci nějakým způsobem zvrátit, protože doba je opravdu zvláštní a za celý rok se de facto nic nestalo. Jsem rád za všechny lidi, kteří se kolem rally pohybují, připravují auta a čekají, co bude. Je dobře, že se Valaška uskutečnila i za těchto podmínek. Pravdou je, že jet bez diváků není moc hezké a příjemné, protože to děláme pro ně, nicméně na druhou stranu je to pro spoustu lidí práce.
Jak vzpomínáte na Valašskou Rally z dob, kdy jste sám aktivně závodil? Měl jste jí jako jezdec rád?
Je to super závod. Valaška má svoje kouzlo. Je to opravdu náročná soutěž, a to zejména tím, že se jede na začátku sezony, proto podmínky vždy byly náročné. Je pravda, že letos bylo kupodivu poměrně dobré počasí. Pořadatel udělal v letošním roce velmi pěkné a náročné rychlostní zkoušky. Valašská Rally byla vždy nádherná, a to také proto, že se na Valašsku sešla velká spousta diváků, což letos nebylo možné.
Na Valašské rally jste zvítězil třikrát. Na které Vaše vítězství vzpomínáte nejraději a proč?
To už je tak dávno, že si už ani nevzpomínám. Jednou si pamatuji, že jsem měl defekt, kvůli kterému jsem poškodil řízení a následně jsem doháněl velkou ztrátu. Na to nezapomenu, protože mechanici museli měnit řízení, což se zrovna úplně nepovedlo. Takže jsme dostali navíc ještě penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly. Tento ročník byl tehdy velmi zajímavý. Ztrátu jsme naháněli až do poslední rychlostní zkoušky a v samotném závěru jsem vyhrál. Bylo to se Škodou Octavia WRC, ale už z hlavy nevím, v kterém to bylo roce.
Václav Pech měl letos na Valašce smůlu a udělal defekt na betonovém anticutovacím kuželu. Co si Vy myslíte o anticutech?
Dnes je velké množství různých anticutů. Za mých časů jich ještě tolik nebývalo. Byly spíš pouze tam, kde nějaký soukromník nechtěl, aby se mu průjezdy rozbila cesta. Český šampionát byl v minulosti proslulý tím, že se hodně cutovalo. Mnohdy se katovalo i celým autem. Byl v tomhle úplně jiný než jiné národní šampionáty. Nicméně doba se změnila v tom, že se dnes jede po spoustě soukromých a jiných pozemcích a musí se anticuty dávat, aby se nezničila cesta. Následné opravy cest jsou finančně velmi nákladné a nebylo by už možné na této cestě znovu příště jet.
Takže je to kvůli ochraně pozemků, nikoliv kvůli bezpečnosti posádek?
Nebezpečný je anticut zejména pro posádky, protože je to překážka postavená do trajektorie průjezdu zatáčkou. Bezpečnost je to pro cestu, po níž se závodí, aby se nerozbila. Bohužel tratí, na kterých se dnes ještě může závodit, je čím dál méně.
Když jezdec anticut trefí, jak velké poškození auto utrpí a jak je nákladná jeho oprava?
Zaleží na tom, jak se anticut trefí. Když to způsobí pouze defekt a rozbitý ráfek, tak je poškození relativně malé. Když to ale poškodí spojovací tyč, rameno nebo samotné řízení, tak se bavíme už o velmi nákladných opravách.
Trefil jste někdy i Vy sám anticut?
Ano, trefil. Myslím si, že v servisní zóně na rally nestojí nikdo, kdo by anticut netrefil, ať už málo nebo víc. V Německu na shakedownu jsem kdysi trefil kámen a ten způsobil to, že jsme se otočili na střechu. Trefil jsem ho proto, že jsem si chtěl zkrátit cestu víc, než jsem měl a pak to tak dopadlo. To byl takový přírodní anticut.
