Automotodrom Brno od roku 2005 ovládal Karel Abraham, jenž po několikaletém spekulování prodal stejnojmennou akciovou společnost olomouckému podnikateli Karlu Hubáčkovi. Že tato změna znamená trvalou záchranu tradičního okruhu na jihu Moravy, však jisté není.
„Věřím, že náš příchod dá areálu brněnského automotodromu nový impuls v jeho dalším rozvoji. Nasmlouvané a oznámené akce i pronájmy jsou samozřejmě platné. Naším cílem je dál rozvíjet také aktivity na polygonu, posílit segment firemních akcí a zároveň dál vytvářet příležitosti, kdy se okruh otevře pro veřejnost – nejen tu motoristickou,“ cituje tisková zpráva Automotodromu Brno nového majitele Karla Hubáčka. Pod těmito slovy si lze představit téměř cokoliv, nicméně jedna pozitivní věc se právě proběhlé transakci upřít nedá. Konečně se pod společnou střechu dostává celý areál i s pozemky, na nichž se rozkládá. V minulosti tomu tak nebylo a generovalo to řadu nedorozumění, leckdy záměrných.
Jaké jsou tedy skutečné cíle nového majitele? To se v tuto chvíli obtížně odhaduje. Karel Hubáček za sebou zatím nezanechal žádnou stopu v oblasti automotive, jeho firmy Shakai a Sentoki se věnují strategickým investicím a realitnímu developmentu. Nápad bývalého majitele Karla Abrahama vybudovat na tomto místě obytný komplex tak zdaleka není ze stolu. Poněkud rozporuplně působí i prohlášení nového vlastníka, který slibuje zachování stávajících aktivit a současně hovoří o rozvíjení podnikatelských záměrů na aktuálně zbytných pozemcích. Vzhledem k tomu, že hotel, výcvikový polygon, motokárová dráha i golfové hřiště už součástí areálu jsou, těžko si lze představit nějaké další záměry. Jezero mezi nimi asi nefiguruje…
Už příští rok naznačí, jakým směrem se Masarykův okruh pod novým majitelem vydá. Troufneme si odhadovat, že se ještě více než dosud zaměří na komerční akce, které generují okamžitý zisk. Jestli se dostane i na nějaké závody, bude zřejmé v závěru letošního roku. Patrně ano, ale půjde o podniky, které svým významem nepřekročí národní či maximálně regionální rozměr. Ostatně ve stejném duchu se kalendář stavěl i v několika předchozích letech. Na tom určitě není nic špatného, nikoho nelze nutit do velkých mezinárodních akcí. Přesto se nový vlastník nemůže vyhnout problému zastaralé infrastruktury. Samotná trať, jakkoliv hrbolatý její povrch může být, zdaleka nepředstavuje největší úskalí. Mnohem více to hoří v zázemí, které dosahuje místy až kritického stupně zchátralosti. Vždyť řada zařízení tam dosluhuje v původní podobě z 80. let minulého století. Teprve ochota investovat ukáže, jak vážně to Karel Hubáček myslí s akvizicí, která úplně nezapadá do portfolia jeho dosavadních podnikatelských aktivit.
