Letošní mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu dospělo do poločasu. Změny v technickém reglementu královské kategorie 2 dávaly naděje na titul našemu Petru Trnkovi, ale nestane-li se zázrak, jméno evropského šampióna se nezmění ani letos.
Fenomén evropských kopců Christian Merli opět sbírá jednu výhru za druhou a nekompromisně kráčí za titulem číslo 5. Zastavit ho mohou jen 2 věci – v jeho případě obě málo pravděpodobné: technická závada nebo jezdecká chyba. Přestože už překročil věkovou hranici 50 let, stále má neuvěřitelnou fazónu. Navíc jeho zázemí točící se kolem nejnovější evoluce Oselly FA30 těžko hledá srovnání. Naopak Petru Trnkovi vyrostla velmi silná konkurence. Španělský toreador Joseba Iraola Lanzagorta vodí jeden z nových prototypů Nova NP01-2 a našemu pilotovi až nečekaně znepříjemňuje život. Zdá se, že cesta k obhajobě loňského titulu vicemistra Evropy bude pro Petra Trnku ještě dosti trnitá.
Sezona 2023 je z pohledu kategorie 2 rokem přechodným, kdy se připravuje zavedení systému Pf (Performance factor). Doufejme, že se FIA poučila z chyb a tentokrát se se změnou popasuje lépe. V kategorii 1 to zatím funguje hodně rozpačitě. Pět skupin podle hodnoty Pf pouze znepřehlednilo klasifikaci, aniž by přineslo něco pozitivního. V zásadě platí, že co auto – to originál obtížně porovnatelný s jakýmkoliv jiným. Snad se touto cestou nepůjde a zachová se rozumný počet 2 klasifikačních skupin. Nabízí se rozdělení podle objemu motoru na dvoulitry a třílitry, což by bylo spravedlivé a srozumitelné pro všechny. Dnešní systém dělící startovní pole na dvoumístné sportovní vozy SC (sports cars) a jednomístné monoposty SS (single seaters) dávno ztratil relevanci. Jednak jsou obě koncepce z pohledu výkonnosti prakticky totožné, ale především dochází k postupnému stírání rozdílů mezi nimi. Například Fausto Bormolini, hoteliér z Livigna a dnes již inventář evropských kopců, nedávno vyměnil svůj letitý Reynard z někdejší japonské formule Nippon za sportovní vůz Nova NP01-2 s centrální pozicí sedačky a volantu. A teď babo, raď! Je to ještě SC nebo už SS?
Kromě systému Pf se FIA musí potýkat s řadou dalších problémů. Závody do vrchu jako malá disciplína automobilového sportu žijou do značné míry z podstaty. Chtělo by to trochu oživit kalendář zapojením nových pořadatelů s novými nápady, ale bohužel není kde brát. Letos se s obtížemi podařilo najít 10 víceméně tradičních destinací, kde se jezdí dlouhá léta. A protože neexistuje reálná konkurence, musí se nad kdejakým prohřeškem přimhouřit obě oči. Někde skřípe organizace, jinde chátrá povrch. Řada tratí už je tak rozbitých, že to začíná hraničit s nebezpečností. Na položení nového asfaltového koberce dnes nesežene peníze nikdo nikde, a tak se hledají zástupná řešení. Jedno takové našla FIA ve zpomalení nejrychlejších závodních vozů kategorie 2. Ty musely nejen naložit 30 kg, aby vyhověly novému hmotnostnímu minimu 590 kg, ale současně navýšit světlost na 45 mm. Pozornosti regulátora neunikly ani motory – přeplňované brzdí v rozletu přísnější restriktory, atmosférické omezovač nastavený na 9500 ot/min. Traťové rekordy se v blízké budoucnosti měnit nebudou.
Průběžné pořadí ME 2023 po 5 závodech: 1. Christian Merli (I/Osella FA30 Judd) 125, 2. Petr Trnka (CZ/Norma M20FC Mugen) 111, 3. Joseba Iraola Lanzagorta (E/Nova NP01-2 Honda Turbo) 104, 4. Alexander Hin (D/Osella FA30 Zytek) 72, 5. Sébastien Petit (F/Osella PA30 Mugen) 49, 6. Renzo Napione (I/Reynard 01L Cosworth) 48,… 10. Josef Hlavinka (CZ/Gloria C8F Kawasaki) 20.
