Ledařská sezona 2024 se o víkendu uzavřela v nizozemském Heerenveenu za účasti 2 českých jezdců. Ledová plochá dráha decimovaná teplým počasím i válkou na Ukrajině potřebuje reformu, jinak zmizí v propadlišti dějin.
Potřetí za sebou se mistrem světa stal Martin Haarahiltunen ze Švédska, protože potřetí za sebou chyběli kvůli nesmyslné Putinově agresi ruští ledaři. Naši jezdci toho tentokrát nedokázali využít a skončili v poli poražených. Jediný český stálý účastník letošní finálové série Andrej Diviš se ani v jednom ze 4 závodů nedostal mezi 10 nejlepších, Lukáš Hutla nastoupil pouze jednou jako náhradník. Obsadil solidní 8. místo a potvrdil, že je v současnosti tuzemskou jedničkou. Jenže k čemu je to všechno dobré, když tahle disciplína u nás prakticky přestala existovat. Už několik let se nepodařilo odjet žádný závod a budoucnost nevypadá nadějněji. Není ani kde trénovat a začarovaný kruh se uzavírá. Šance na vybudování umělého oválu klesla k nule a jezdit za tréninkem na sever Evropy je pro neprofesionála, kterého živí civilní zaměstnání, obtížně schůdné finančně i časově. Nicméně podobně jsou na tom Němci, Rakušani, Nizozemci i Poláci. O něco lépe se vede Švédům a Finům. Dá-li svatý Petr, podaří se jim v průběhu zimy uspořádat pár závodů. Letos to byly 3.
Je evidentní, že tato specifická odnož ploché dráhy mele z posledního. Bohužel bafuňáři FIM předstírají, že se nic neděje, a nadále si hrají na mistrovství světa, které mistrovstvím světa není. Ne, opravdu nevoláme po návratu Rusů, jakkoliv tím padá možnost uspořádat závody v Rusku a Kazachstánu. Stačilo by vzít v úvahu novou geopolitickou i klimatickou realitu a přizpůsobit se jí. Životaschopné mistrovství Evropy bez Rusů by se pořád ještě dalo uspořádat. K Inzellu a Heerenveenu by se mohly přidat otevřené dráhy v polském Sanoku či švédském Örnsköldsviku, které neodpovídají současným předpisům pro mistrovství světa. A kdyby se systém rozjížděk upravil tak, aby absorboval 24 účastníků, vše by se obešlo bez jakékoliv kvalifikace. Víc konkurenceschopných závodníků se v Evropě stejně nenajde. Jenže to vyžaduje iniciativu a odvahu, čehož se funkcionářům srostlým se svými křesly nedostává nikde. A tak zřejmě i příští rok budeme svědky skomírajících kvazišampionátů světa i Evropy, které čekají na svou vlastní smrt…
MS na ledové ploché dráze 2024
1. Martin Haarahiltunen (S/Klabo Jawa) 70 bodů, 2. Max Niedermaier (D/Tibo Jawa) 63, 3. Heikki Huusko (FIN/Tibo Jawa) 58, 4. Aki Ala-Riihimäki (FIN/Ala-Riihimäki Jawa) 53,… 13. Andrej Diviš (CZ/Klabo Jawa) 19,… 15. Lukáš Hutla (CZ/Klabo Jawa) 9.
