Drifting je poněkud specifickou disciplínou motoristického sportu, přesto i on má místo v kalendáři FIA. Každoroční setkání nejlepších drifterů planety se jmenuje FIA Intercontinental Drifting Cup a letos se konalo uprostřed června ve sportovním komplexu Bikernieki v lotyšské Rize. Byli u toho také 2 zástupci české školy Marco Zakouřil a Michal Reichert.
Ač se to nezdá, drifty se zrodily v Japonsku. Není divu, že odtud pocházejí nejlepší závodníci a interkontinentální pohár se léta konal právě tam. Jenže covidová situace přepsala mapu světa, navíc se taktovky chopil ruský promotér – Lotyšsko se tedy stalo docela logickým kompromisem. Ve své podstatě se jedná o jakési krasobruslení v motoristickém hávu, kde primárně jde nikoliv o rychlost, ale o umělecký dojem. Jen místo trojitých axelů a odpíchnutých rittbergerů se hodnotí úhel natočení, plynulost smyků či přesnost „vymetání“ apexů. Drifterské speciály mají s normálními auty pramálo společného, rovně ani nejsou schopny jet. Mezi nutné předpoklady patří pohon zadních kol, samosvorný diferenciál a točivý motor. Ten není svázán téměř žádnými omezeními, a tak výkony už dávno překročily 1000 koní. Trochu legračně působí fakt, že většina těchto strojoven je zabudována do poněkud přestárlých karoserií, jelikož současný automobilový průmysl vhodné „zadokolky“ skoro neprodukuje. Předpisy sice dovolují konverzi vozů s pohonem předních nebo všech kol, ale tohle řešení se v praxi ukazuje jako z nouze ctnost. Kromě nejrůznějších BMW se tak většinově používají starší japonské modely jako Toyota Altezza, Nissan Silvia či Mazda RX-7.
Centrum Bikernieki začalo ožívat už ve čtvrtek, kdy se ke slovu dostali techničtí komisaři FIA. Ti mimo jiné kontrolovali poměr hmotnosti vůči maximální povolené šířce pneumatik. Pátek byl ve znamení tréninku, který českým zástupcům vycházel až do okamžiku, kdy Michal Reichert v jedné z jízd kontaktoval bariéru a poškodil pravé zadní zavěšení. Naštěstí se vše podařilo opravit a oba naši borci mohli vyrazit do sobotní kvalifikace. Marco Zakouřil předvedl se svým BMW M2 (F22) dvě vyrovnané jízdy, z nichž si odnesl shodně po 78 bodech. Jeho soupeřem pro vyřazovací duel (tzv. battle) se stal Gruzínec Kodua Nodo. Český jezdec se vypjal k heroickému výkonu, v nelehkých podmínkách za deště gruzínského soka udolal a postoupil do nedělní závěrečné části. Naopak Michal Reichert s BMW M3 (E92) nastoupil jako poslední jezdec v kvalifikaci a ani jedna jízda se mu úplně nepovedla. V battlu proti Číňanovi jménem Charles Ng chyboval a závodní víkend pro něj skončil už v sobotu, když celkově obsadil 22. místo. Zakouřil pokračoval v bojovných výkonech i v neděli, jenže proti pozdějšímu vítězi Jamesu Deanovi to neměl snadné a v dramatickém souboji mu podlehl. Konečné 14. místo však není špatné a odpovídá reálným možnostem české špičky.
Ve finále se proti sobě postavili irský jezdec James Dean s Nissanem Silvia (S14) a teprve 16letý domácí mladíček Nikolass Bertans s BMW M3 (E36). V první jízdě měl Bertans technické problémy, kvůli nimž nabral ztrátu, a přestože ve druhé zanechal skvělý dojem, na vítězství to nestačilo. O třetí místo se měli utkat Max Miller z Ukrajiny a další domácí miláček Kristaps Bluss. Tomu se však nepodařilo opravit svůj závodní speciál po předchozí nehodě, a tak si pro bronz spanilou sólojízdou dodriftoval Ukrajinec.